Lov ryb na řece nabízí zcela unikátní zážitky, které se zaryjí hluboko do rybářovy duše. Směsice tajemství, napětí, ale také samoty dělá z tohoto rybaření něco nezapomenutelného. Proč byste měli zkusit rybaření na řece?
Možná je to jen můj dojem: osobně mi připadá, že rybáři raději tráví rybářský čas na rybnících, pískovnách nebo přehradách. Přece jen, rybáři často tyto vody dobře znají, a navíc „mají jistotu“, že na stojáku alespoň něco plave. Přitom naše řeky nabízí tolik zajímavého…
Nejlepší jsou řeky, ve kterých „nic není“
Osobně se mi stalo už xkrát, že jsem při vedení rybářských diskusí narazil na „informaci“, že některé řeky jsou úplně bez ryb. Rybáři často mluví o tom, že daný tok „vybrali“ kormoráni, vydry nebo pytláci. A že se tam nic nenasazuje…
Nejlepší jsou řeky, o kterých jiní rybáři tvrdí, že jsou bez ryb
Ve chvíli, kdy taková slova slyším, rozzáří se mi oči. Většinou to totiž znamená, že na daný úsek řeky chodí skutečně jen minimum rybářů. Takže v tu chvíli často zažívám úplný „protipól“, kdy u vody opravdu na nikoho nenarazím. Ale co víc?
Právě v takových řekách čekají nejkrásnější rybářská překvapení
Rybáři si často neuvědomují, že v řekách žijí ryby, které tolik nepotřebují pomoc člověka. Takže pokud řeka není úplně zdevastovaná regulací, často se tam ryby „vesele množí“. Díky tomu se rybář tak může těšit na krásné jelce, ostroretky, podoustve, parmy a další ryby.
Přitom rybář může chytat na obyčejnou žížalu - nemusí vymýšlet nic složitého
Tato situace, kterou popisuji, je v mém rybářském životě skutečně velmi častá. Rybáři jako by nechtěli poznávat nic nového, jako by nechtěli hledat nová dobrodružství. A přitom zmíněné řeky, ve kterých nakonec žije spousta ryb, se táhnou okolo stojatých revírů. I tak ale rybáři od řeky z nějakého důvodu často odvrátí zrak…
Lov ryb na řece: unikátní atmosféra
Pro mě osobně je rybaření na řece skutečnou meditací. Řeka totiž nabízí úplně jinou atmosféru než stojaté vody. Často to souvisí s tím, že navštěvují takové úseky, na kterých nejsou vyšlapané obrovské „fleky“. Ne!
Samota a naprostý klid je doménou mnoha řek
V drtivé většině případů si musím místečko vyšlapat, aby se dalo na břehu vůbec chytat. Když usednu do vysoké trávy, jako bych se ztratil v jiném světě. Přede mnou se valí masa vody, která vydává uklidňující zvuky a nenapodobitelnou vůni.
Na stromech a v keřích okolo břehu je slyšet zpívání ptáků, a když rybář vydrží nehybně sedět, mnohokrát se k němu přiblíží i nejrůznější zvířata. Tohle je něco, co na přeplněném rybníku nebo přehradě rybář jen tak nezažije, protože neustálý hluk zvířata plaší.
Úžasnou atmosféru mají řeky po západu slunce
Úplně nejraději mám potom ty okamžiky, kdy sedím u řeky při západu sluníčka. V tu chvíli všechno okolo ožívá. A nejen ptáci nebo savci, ale také ryby! Rozjímání z krásné krajiny plné života tak rybáře „vytrhávají“ prudké záběry ryb na nástrahu. Tohle prostě nemá chybu!
Rybářské tajemno: co žije v řece?
Tohle je další důvod, proč rybaření na řekách tak miluji. Jelikož na mnou navštěvovaných úsecích málokdy narazím na rybářského kolegu, tak většinou ani nevím, jestli v řece něco plave. Ale v tom je to tajemné kouzlo řeky.
Žije tady něco?
Rybář v takovou chvíli musí „napnout“ všechny lovecké instinkty, které mu napomůžou zjistit, jestli se v proudné vodě něco schovává. Tohle je zásadní rozdíl oproti navštěvovaným „stojákům“, na kterých rybáři některým rybám dávají jména, protože je důvěrně znají.
Samozřejmě, že ano!
Přitom každý den na řece je jiný. Někdy rybář dostane sotva jeden záběr, někdy dokonce ani to. A pak – třeba po lehké dešťové přeháňce – přijde chvíle, kdy se ryby „můžou doslova zbláznit“. Takže rybář má co dělat, aby měl ve vodě nahozené oba pruty.
Dokud rybář nenahodí pruty do vody, nemůže nikdy zjistit, co v řece plave...
A nejlepší na tom je, že rybář může na řece chytit opravdu cokoliv. Kromě krásných jelců, ostroretek nebo parem, které jsou v tuzemských řekách nejčastější, může rybář narazit i na krásného kapra, sumce nebo třeba úhoře. Ta skladba rybí obsádky je prostě návykovým „kořením“ pro rybářskou duši.
Souboj s rybou na řece: něco nezapomenutelného
Nevím, jestli je to jenom můj dojem, ale mám pocit, že ryby v řece jsou divočejší a bojovnější. Možná je to tím, že se mi třeba daří chytat ryby, které se přirozeně vytřely v řece. A možná je v nich ona divokost a bojovnost „zakódována“.
V každé pruhlubni může čekat nějaká zajímavá ryba
Přál bych každému rybáři zažít třeba souboj s parmou. Ta ryba je plná nespoutané energie a neuvěřitelné síly. Už jenom onen prudký záběr, kdy prut málem „letí do vody“, je nezapomenutelným zážitkem, na který rybář dlouho vzpomíná.
Třeba bojovná parma!
Ale pak ještě přijde zdolávání. Při setkání s parmou je prut ohnutý, brzda ječí, a člověk jen promlouvá „k nebesům“, aby to silon vydržel. Nejen parmy, ale všechny říční ryby, dokonale ví, jak využít sílu proudu, aby unikly ze spárů rybáře. Takový souboj je prostě nezapomenutelný!
Nebo úhoř...
Když se nakonec poštěstí, a rybář rybu přitáhne ke břehu, je adrenalin na úplném maximu. Takový je to zážitek! A přitom taková setkání probíhají na vodách, o kterých jiní tvrdí, že tam nic nežije. Je to ale jenom o tom přemoci předsudky a pochyby, a zkusit rybářské štěstí.
Pokud se chcete u vody „někdy ztratit“, abyste neslyšeli rybářské kolegy pár metrů od vás, jsou řeky naprosto ideální. V naší krásné zemi je plno toků, které nejsou tolik známé, ale ve kterých se schovávají nefalšované rybářské poklady. Stačí jen chtít!
Text a fotografie: Viktor Krus
© Fishmax s.r.o. 2026 | Na veškerý obsah zveřejněný na www.fishmax.cz/magazin se vztahují autorská práva. Jakékoliv převzetí článků nebo fotografií bez souhlasu Fishmax s.r.o. je zakázáno!
