Popis
Hlavatka má zavalité, válcovité tělo a velkou tukovou ploutev, zatímco ostatní ploutve jsou poměrně malé. Hlavu má dlouhou, směrem nahoru zploštělou a její tlama má mohutné čelisti a je hluboce rozeklaná. Má hodně zubů. Oči má poměrně velké. Barva jejího těla je hnědá až hnědočervená se zeleným odstínem, její hřbet je tmavohnědý až fialový, boky jsou světlejší s měděným až fialovým leskem. Její hřbet i boky jsou hustě posety mnoha černými skvrnami a břicho je stříbřité nebo nažloutlé. Nedospělé hlavatky nejsou hnědé, jsou stříbřité s příčnými tmavými pruhy.
Je to dlouhověká ryba, která se dožívá 15, někdy až 25 let. Dorůstají velikosti 80-100 cm a hmotnosti 5-10 kg. V Dunaji byly uloveny také kapitální exempláře s délkou 160 cm a hmotností přes 50 kg.
Význam a výskyt
V Evropě se vyskytuje skoro výlučně jen v Dunaji a některých jeho přítocích. V malém množství také v Moravě a Dyji. V některých řekách byla vysazena uměle a lokálně se zde vyskytuje, např. Vltava, ale stabilní populace, která by se obešla bez umělých násad v našich vodách nyní neexistuje. V revírech, kde byla uměle vysazena, byla dokonce její přítomnost vnímána spíše negativně, protože decimovala populace lipana a dalších říčních ryb.
Žije v podhorských oblastech stejně jako parma a lipan. Vyžaduje čistou studenou proudící vodu, která je dobře okysličená. Vyhledává hlavně kamenitá a štěrkovitá dna, kde se také v různých výmolech a prohlubních nejraději zdržuje. Je to stanovištní ryba, která svá teritoria brání proti všem konkurentům.
Trofej hlavatky obecné je snem snad každého rybáře. Je sportovně vysoce ceněna, ale také se jedná o nejohroženější druh ryb u nás.
Rozmnožování
Hlavatka pohlavně dospívá ve věku 3-6 let. Tře se v březnu a v dubnu. V tomto období mají samci tzv. hák. Na jejich dolní čelisti se jim vytvoří hákovitý ohyb a kůže jim v tomto místě silně zhrubne. Je to z toho důvodu, že samci na trdlištích ostře bojují. Ryby plavou proti proudu řeky, ale není potřeba překonávat nijak závratné vzdálenosti, prioritou pro ně je najít mělkou vodu se silným prouděním a vysokým obsahem kyslíku. Na trdlištích samice ocasem vytlouká miskovité prohlubně a do nich vytřené jikry pak překrývají štěrkem a oblázky. Jikry hlavatek se vyvíjejí mnohem rychleji než ostatních lososovitých ryb.
Potrava
Od mládí je dravcem. S oblibou si pochutná třeba na ostroretkách a parmách. Požírá také žáby, vodní ptáky a malé savce.
Rybolovné techniky
Lov hlavatky je náročný, protože nepřijímá potravu každý den a je náladová. Je dobré znát její stanoviště, což je vzhledem k tomu, že svou pozici často mění docela obtížné. Vyjíždí na lov i stovky metrů daleko. Dobrým lovištěm jsou podemleté břehy a místa s velkými balvany.
Na hlavatky můžeme jít na podzim nebo v zimě, dobře zabírá před blížícím se ochlazením a při chumelení. Potřebujeme silné pruty na přívlač nebo na položenou se silným vlascem, ideálně s ocelovým návazcem, protože hlavatka je velmi bojovná a zdolávání je pro rybáře dost náročné. Ještě větší jistotu nám zaručí pletenka. Skvělou nástrahou je tzv. mihulový cop, což je nástraha, kterou dříve tvořily opravdu mihule, ale dnes ji tvoří svázané třásně z kůže nebo gumy. Použít můžeme také nástražní rybky, spinery a twistery. Zkusit můžeme také tmavé wobblery.
Doba hájení
Hlavatku obecnou nesmíme lovit od 1. ledna do 30. září a zákonná míra je 65 cm. Hlavatky takto veliké ovšem ještě nepřipomínají rybu dospělou, to se dá říci až o úlovcích nad 1 m.
